Jak často bych měl chodit na masáž? To je jedna z nejčastějších otázek, které od klientů slýchám. Odpověď ale není pro každého stejná. Záleží na tom, jaký má člověk pohybový režim, jestli sportuje, kolik času tráví v práci vsedě a jestli řeší nějaký konkrétní problém. Přesto mám na pravidelnost masáží svůj vlastní názor, který vychází z dlouholeté praxe.
Když provádím klasickou masáž, vysvětluji klientům, že její účinek nekončí ve chvíli, kdy masáž skončí. Tělo na ni ještě nějakou dobu reaguje a v tkáních dobíhají různé procesy spojené s regenerací. Proto je podle mě dobré počítat přibližně se dvěma až třemi dny, během kterých má tělo prostor na provedenou masáž reagovat.
Pokud řešíme konkrétní akutnější problém, může být podle situace vhodné provádět masáž i častěji. Někdy například dvakrát týdně.
Jinak je to ale u pravidelné péče. Pokud se mě někdo zeptá, jak často bych doporučil chodit na masáž preventivně a rekondičně, nejčastěji odpovídám jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. A právě tomu říkám pravidelná rekondiční masáž. Moje zkušenost je taková, že při této pravidelnosti lze na předchozí masáž dobře navazovat. Tělo se často ještě nestihne vrátit do stavu, ve kterém bylo před předchozím ošetřením.
Samozřejmě to není žádná záruka, že člověk už nikdy nebude mít bolesti zad nebo jiný problém. Pokud má nějaké zdravotní obtíže nebo se nešťastně přetíží, může se objevit například blokáda nebo bolest i přes pravidelnou péči. Za léta praxe ale pozoruji, že lidé, kteří chodí na masáž pravidelně alespoň jednou za čtrnáct dní, mívají podobných obtíží často méně než ti, kteří přijdou až ve chvíli, kdy už je problém opravdu omezuje.
Masáž jednou měsíčně má samozřejmě také svůj význam. Osobně bych ji ale už nenazýval pravidelnou rekondiční péčí. S trochou nadsázky říkám, že už je to spíš občasné hašení menšího požáru. Pořád je to ale lepší než nic.
Pak jsou také lidé, kteří se ozvou třeba jednou za půl roku. Přijdou s konkrétním problémem, absolvují několik masáží, podaří se vyřešit to nejakutnější a potom zase na dlouhou dobu zmizí. A za několik měsíců se příběh opakuje. I proto jsem osobně zastáncem preventivní péče. Podle mě je lepší snažit se problémům pokud možno předcházet, než čekat, až vzniknou.
Velmi podobné je to s rehabilitačním cvičením. Často se setkávám s klienty, kteří měli určitý problém, absolvovali rehabilitaci a dostali cviky, které jim opravdu pomohly. Když se jich ale zeptám, jestli je cvičí i dnes, často zjistím, že ve chvíli, kdy bolest ustoupila, přestali. Přitom právě vhodné cviky, které člověku pomohly, může být užitečné zařadit do běžného života dlouhodobě. Nemusí jít o dlouhé každodenní cvičení. I několik minut pravidelného pohybu může být lepší než nedělat nic.
To platí zejména u lidí se sedavým zaměstnáním. Celý den u počítače, v kanceláři nebo za volantem znamená dlouhé hodiny v omezené poloze. Šíje, ramena, záda a další části pohybového aparátu můžou být dlouhodobě jednostranně zatěžovány.
Pokud člověk po práci ještě pravidelně sportuje nebo se alespoň aktivně pohybuje, může tím mnohé vyrovnat. Pokud ale prakticky celý den sedí a potom doma odpočívá opět vsedě nebo vleže, může se tělo postupně začít ozývat.
Masáž samozřejmě nemůže nahradit pravidelný pohyb. Může ale být vhodným doplněním péče o svalstvo, zejména pokud člověk z různých důvodů nemá možnost pravidelně sportovat.
Naopak lidé, kteří sportují, bývají často v lepší fyzické kondici. Ani oni by ale neměli zapomínat na regeneraci. Výkon a regenerace by podle mě měly jít vždy společně. Tělo je potřeba přiměřeně zatěžovat, ale také mu dát prostor, aby se po zátěži mohlo zotavit. A právě masáž může být jednou z příjemných forem takové péče.
Pokud bych tedy měl odpovědět jednoduše na otázku, jak často chodit na masáž při sedavém zaměstnání, řekl bych, že neexistuje jedna univerzální odpověď. Z mého pohledu je pro pravidelnou rekondiční péči ideální masáž jednou týdně nebo alespoň jednou za čtrnáct dní. Jednou měsíčně může mít také svůj význam. A pokud člověk přijde až ve chvíli, kdy už ho něco opravdu bolí?
Pak samozřejmě také není pozdě. Jen už většinou neřešíme prevenci, ale problém, který se mezitím stihl rozvinout. A právě tomu bych se já jako masér snažil, pokud je to možné, raději předcházet.
