U lidí pracujících u počítače se čas od času setkávám se stejným překvapením. Klient přijde s poměrně přesnou představou, co mu je. „Mám karpály.“ Nebo: „Potřebuju rozmasírovat ten hrb za krkem.“ A někdy je pravda skutečně blízko tomu, co říká. Jindy ale zjistíme, že tělo si celý problém rozložilo trochu jinak.
Začněme tím takzvaným kancelářským hrbem. Často se tím označuje vystouplé místo v oblasti sedmého krčního obratle, tedy na přechodu krční a hrudní páteře. Jenže samotný vystupující obratel ještě není hrb. V téhle oblasti se přirozeně nachází výraznější kostěný bod a také měkké tkáně. U některých lidí může být v této oblasti větší podkožní tukový polštář. Jiná věc je skutečně výraznější zakulacení horní části zad. Když se dlouhodobě zvětšuje hrudní kyfóza a člověk si zvykne pracovat s hlavou vysunutou dopředu a rameny v nepříznivé poloze, může se držení těla postupně změnit. A počítač k tomu poskytuje ideální podmínky. Monitor nikam neuteče, práce také ne a člověk může osm hodin sedět prakticky ve stejné poloze.
Druhým častým problémem je ruka a zápěstí. Tady už se opravdu můžeme setkat se syndromem karpálního tunelu. V zápěstí vede úzkým prostorem nerv a jeho dlouhodobé utlačování může způsobovat brnění, mravenčení, necitlivost nebo bolest v části ruky. U některých lidí se potíže zhoršují hlavně v noci. Karpální tunel tedy není žádný výmysl a některé kancelářské návyky mohou přetížení ruky podporovat. Zároveň ale platí, že brnění prstů nemusí znamenat právě karpální tunel. Podobné potíže mohou souviset i s drážděním nervových struktur výš – například v oblasti lokte nebo krční páteře. To je ostatně jeden z důvodů, proč se mi nechce dělat z každého bolavého zápěstí automaticky „karpál“.
Zajímavým řešením bývá také přehazování myši z jedné ruky do druhé. Někteří lidé se tím snaží jednu ruku odlehčit. Rozumný nápad, ale ani druhá ruka není automaticky bez rizika. Když ji najednou několik hodin denně používáme k činnosti, na kterou není zvyklá, můžeme ji začít přetěžovat jiným způsobem. Lepší než spoléhat jen na střídání rukou je podívat se na celou pracovní pozici.
Jak daleko máme myš? Kam dáváme loket? Není zápěstí pořád zalomené? Nemáme rameno celý den lehce zvednuté? Neopíráme loket o tvrdou hranu stolu?
Dnes už existují ergonomické myši, které mají jiný tvar a drží ruku v přirozenějším, mírně natočeném postavení. Ani ony nejsou zázračným řešením, ale mohou být jedním z jednoduchých způsobů, jak pracovní zátěž změnit. A právě o tom podle mě kancelářské potíže často jsou. Ne o jedné velké chybě, ale o stovkách malých opakování.
Ruka celý den pracuje s myší. Loket je pořád ve stejné poloze. Rameno se nepatrně zvedá. Hlava zůstává před tělem. Oči sledují monitor. Člověk si toho téměř nevšimne, protože žádný z těchto pohybů není sám o sobě dramatický. Jenže tělo nepočítá jeden pohyb. Počítá jich za pracovní den stovky a tisíce. Z pohledu maséra proto není nejzajímavější pouze místo, které klient ukáže jako bolestivé. Zajímavější bývá celý příběh kolem něj. Co dělá rukama? Jak sedí? Kam si opírá lokty? Jak dlouho vydrží bez změny polohy? A hlavně – co se děje několik hodin předtím, než se začne ozývat bolest?
Masáž může ulevit přetíženým svalům a pomoct tělu trochu vypnout. Neměla by ale být náhradou za řešení příčiny. Pokud každý den opakujeme stejnou zátěž, tělo nám ji může za pár dní připomenout znovu. Možná tedy není potřeba začít otázkou: „Kde mě to bolí?“ Někdy je mnohem zajímavější zeptat se: „Co s tou částí těla dělám celý den?“
